Flamenco je výrazová forma, která se historicky vyvíjela v přímém kontaktu s publikem a veřejným prostorem. Vznikalo mimo institucionální divadla – na ulicích, dvorech a při komunitních slavnostech – jako tělesný a rytmický projev emocí a sdíleného prožitku. Právě tato bezprostřední komunikace s divákem jej přirozeně řadí k formám pouličního a open air divadla. Soubor La Pasión pracuje s flamencem jako s tanečním divadlem, jehož hlavními výrazovými prostředky jsou rytmus, gesto, práce s tělem a emocionální přítomnost interpretek. Autorské choreografie jsou koncipovány pro otevřený prostor a reagují na pohyb publika i proměnlivost městského prostředí. Dramaturgie vychází z gradace energie, kontrastu ticha a rytmu a z práce s kolektivním tělem. Flamenco je zapsáno na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, což potvrzuje jeho kulturní význam i schopnost fungovat jako živá a srozumitelná forma tanečního divadla ve veřejném prostoru.
