Program

Daleká cesta za blízkým domovem

Možná, že domov je všude tam, kde jsme my.
Projekt vstupující do krajiny i tradice.
Expedice za podstatou toho, co dělá domov domovem.

Autorské představení Dominiky Špalkové a Báry Ungerové pro rodiny s dětmi se odehrává ve speciálně upraveném karavanu, který je zároveň výtvarnou instalací. 

Dominika: Doma je pro mě vroucí voda v konvici a puštěné rádio.
Bára: Doma je pro mě chleba s máslem.
A co je pro vás doma?

Hledaly jsme odpověď na otázku, co je vlastně domov a co ho tvoří. Vydaly jsme se na cesty, které vedly daleko na sever od našich domovů – mezi sopky a lišejníky na Island a až k Sámům a sobům na sever Norska. 

Je domov místo, nebo pocit?
A mají i nomádi doma?
A mají i domádi noma? 

Moetivi Karavan.

MO = doma
MOE = vzorek, ornament
TIVI = opakování, rytmus
OET = chyba, výjimka

Inspirovaly jsme se krajinou, rytmem, setkáváním se s lidmi a jejich příběhy. Skládaly jsme, rozkládaly a zase skládaly střípky ze vzpomínek, pocitů, zvuků, barev, tvarů, ornamentů, předmětů, chutí a vůní. Našly jsme tak důvěrně známé motivy, které se opakují napříč časem i prostorem. Tento obraz kaleidoskopu jsme nakonec otiskly do naší inscenace Moetivi karavan.

Ideu představení o domově jsme sdílely s dalšími skupinami umělců na Islandu a v Norsku, a paralelně tak vznikly další dvě autorské inscenace. S našimi jedinečně pojatými pojízdnými domovy se za vámi vydáváme v projektu Moetivi karavan.