Herečka pokládá na dřevěnou desku jednu miniaturu jehličnanu za druhou, z jejích úst a z prostoru kolem se ozývá pískání a hvízdání a na prakťácích před námi vzniká les. Mezi stromky brzy přibudou malá plastová zvířátka a mezi nimi jelen, vedle kterého v tu ránu dopadnou dva nože a zabodnou se do desky. Místo rozkmitaných rukojetí se na konci nožů pohupují dvě vyřezané postavičky – pytláci Ruda Aksamit a Václav Kala. Jakmile se vynoří loutka hajného, herci (Dominik Migač a Jan Vejražka) uchopí své postavy a zabodnou je vedle něj.
Stín kapradiny z Divadla Lampion přivezl velmi důmyslné a hravé zpracování Čapkovy novely. Dva pytláci zůstanou po zabití hajného uvězněni v lese, ze kterého pro ně není úniku ani před sebou samými. Velká deska, kde se celá inscenace odehrává, sama o sobě vytváří určitou hranici, kterou nelze překročit. V ní se v různé momenty objevují díry a skulinky, kterými se na scénu dostávají loutky, hlavy dalších dvou hereček (Lucie Radimerská, Štefanie Šubová), které ztvárňují většinu ostatních postav, a překvapivě také menší domek. Scénografie Olgy Ziębińské tak neustále technicky překvapuje a diváka navnazuje na další vychytávky.
Inscenace s nadhledem
Velmi šikovně funguje kontrast poněkud surových loutek pytláků na nožích a herců, kteří je animují. Ve svých replikách a hereckém projevu propůjčují svých charakterům větší jemnost a hloubku, a tak vzniká velmi žádaná divácká reakce – zloduchům i přes jejich řádění v lese svým způsobem fandíme. Zároveň inscenace nemá problém udržet si nadhled a odstup, pohybuje se tak na hraně mezi hororovým příběhem a lehkou moralizující pohádkou. Onen nadhled vzniká především skrze vyprávění děje dvěma herečkami, jako by šlo o antický chór, který na cestě provází své hrdiny peripetiemi.
Velmi precizní rytmus inscenace budovaný textem, hudbou, zpěvem, zabodáváním nožů do desky a boucháním bot do plastových trubek se může snadno narušit, pokud některá složka selže. Zároveň to inscenace s pohotovostí herců unese a dovedou nás tak až ke smrti dvou kamarádů, kteří se již z lesa živí nedostanou. Paradoxně se proti nim neobrátí les, ale jeho lidští obyvatelé. A tak herci za zvuku práskacích kuliček sundají svým loutkám hlavičky.
autorka: Alexandra Ratajová
